V posledních několika letech byla popsána řada motorů fungujících v rozměrech molekul. Jsou to jednak motory lineární jednak rotační. Zatímco o rotačních motorech, jako je pohyb bakteriálního bičíku nebo syntéza ATP příslušným mitochondriálním systémem, bylo sneseno mnoho vzrušujících poznatků, popsaných též v Akademonu, o lineárních motorech, jako je myosin, kinesin a dynein, se dozvídáme detaily teprve v posledních měsících. Myosin V a kinesin přemisťují svoje vazebné místo na aktinu respektive tubulinu způsobem střídavého kroku, nikoli tedy píďalkovitými postupnými přísuny. Tento systém je rychlejší, protože při stejné spotřebě energie urazí dvojnásobnou vzdálenost, tedy například 74 místo 37 nm. Dynein, pohybující se po mikrotubulech v protisměru, naproti tomu postupuje nikoli ve stejných krocích, nýbrž podle toho, jakou zátěž musí překonávat - čím větší břemeno, tím kratší krok. Ve všech případech jedna hydrolyzovaná molekula ATP stačí k provedení daného kroku, a to s účinností nevídanou v makroskopických systémech.